Není divu, že mne v současných mrazivých nocích jímá úzkost. V tomto roce a zejména v poslední době jsme ztratili tolik členů naší kočičí rodiny - dokonce čtyři z pěti členů rodiny Františkánků, včetně maminky Františky a přitom jsem pohřbila pouze první z nich - jedinou dcerušku Filomenku Elišku, která se otrávila na vedlejší zahradě. Další tři jednou prostě odešli a už po nich nebylo ani stopy. Krátce po Filomenčině smrti to byl její bratříček Eržínek, který se snad vydal milovanou sestřičku hledat a zašel až příliš daleko a nenašel cestu zpátky. Pak náhle měl náš krásný stříbrný Emánek nemocnou pravou přední nožičku, takže nikam nechodil a stále hlídal naši zahradu a dvakrát jsme byli spolu u naší veterinářky, která mu píchla vždy nějaké injekce - ty první moc nezabraly, ale druhé ano a tak jsem jednoho čtvrtka zjistila, že již má nožičku v pořádku a na další injekci nemusíme a Emánek nejspíš v radosti z toho, že již je v pořádku se vydal také někam dál a je otázkou, zda ho nezajelo auto, která tu všude kolem jezdí jako blázni. Františka, která byla vždy velmi drobná, se po koťatech zpravila a celá zmohutněla a velmi jí to slušelo, pak v létě začala chodit ven a bohužel zase chodila na vedlejší zahradu. Všímala jsem si, že začala hubnout, ale připisovala jsem to tomu, že má víc pohybu na čerstvém vzduchu, až najednou rychle zhubla hodně a měla silný průjem, byla náhle kost a kůže, což bylo právě ve svátek 28.10.2020, tak jsem si říkala, že následující den půjdeme k naší veterinářce. Večer předtím však chtěla jít ven. Vzhledem k jejímu silnému průjmu jsem si to vkládala, že nejspíš chce jít na záchod venku, tak jsem ji pustila a za chvíli jsem šla pro ni, ale už jsem ji nikde nenašla. Tak nevím, zda tady mají kočky nějakou nemocnici, ozdravovnu, kam by se uchýlila, ale nejspíš někam zalezla v klidu zemřít, protože byla opravdu kost a kůže a už vůbec nechtěla jíst. Ještě i druhý den jsem chodila podél plotů a dívala se přes ploty k sousedům, ale nikde jsem ji nenašla. Nejspíš se postupně vedle také něčím trávila.
Přitom takhle krásně vypadala v létě:
Takhle čekala předtím své Františkánky:
A takto se jí Františkánci 6.6.2019 narodili:
Z dětí tedy první zemřela na vedlejší zahradě otrávená ani ne roční Filomenka Eliška, na opěradle lavice je s ní Emánek:
Pár dnů po její smrti se ztratil bratříček Eržínek:
Poté tedy se ztratil Emánek:
A pak 28.10.2020 večer naposledy odešla jejich maminka Františka. Teď v pondělí 23.11.2020 jsem měla v kalendáři napsané upozornění, že jsme měly s Františkou jít k veterinářce na injekci na oddálení říje.
Zůstal tedy jen jeden Františčin synáček Eríšek, který krásně prosperuje, už je z něj úplný Ladův Mikeš s velkou kocouří hlavou:
Když byl mladší, víc mu prosvítaly vrchními černými chlupy spodní bílé a těžko jsem rozeznávala Eríška a Eržínka. Byla jsem si jistá pouze, když byli vedle sebe, že Erží měl víc prosvětlený celý hrudník, kdežto Eríšek měl menší bílou skvrnu pouze pod bradou. Když se Erží ztratil, tak nastal problém, že jsem nevěděla, zda zůstal Erží nebo Erí, proto pro jistotu jsem na něj volalala: Erží-Erí a Eríšek se na mne díval s výrazem pochybností o mé zdravé mysli. Až když jsem si uvědomila, že to bude Eríšek a začala jsem ho oslovovat jeho správným jménem, tak začal znovu opravdu na své jméno slyšet a byl spokojený.
Ale nejsme s Eríškem sami, Kočulinčina rodina tzv. "Flekáčků" je tady s námi v pořádku stále - tedy co k nám své ani ne měsíční děti složitě přivedla Kočulinka v srpnu 2019. Kočulinka byla droboučká a velmi plachá, její dva chlapci - Lionelek a Lilínek ji brzy přerostli. Ale v současnosti vůči mne Kočulinka už v žádném případě není plachá, je velmi spokojená a spravila se a vypadá jako váleček.
Ti se tu drží pevně, i když Kočulinka přeci jen má nutání a chodí se podívat na svá místa, ale honem se zase vrací. Synáček Lilínek také rád chodí ven, ale myslím, že hlavně jen na naši zahradu. Oproti tomu jemný Lionelek si vždy jen vyběhne olíznout betonové schody, pročež jsem mu objednala vápník pro kočky, kterého má asi nedostatek a pak se zase hned vrací domů. Takže se stává, že přes den jsme tady v domě s Lionelkem jediní.
Ale máme tu dalšího obyvatele - v srpnu 2018 oplakávaného ztraceného Mourínka, dle podobnosti s Františkou a také podobného věku jako ona, nejspíš jejího bratříčka.
Zmiňovala jsem již, jak náhle jsem jej uviděla po dvou letech na naší zahradě s rolničkou na krku. Také na mne překvapeně koukal a pak se vrátil bez rolničky a už zůstal u nás.
Ovšem před dvěma roky to byl mladičký jemný kocourek, kdežto vrátil se jako světem protřelý velký statný kocour, kulhající jako starý pirát a ostatní kočky z něj evidentně měly respekt. V létě jedl s ostatními na terase. Pak chtěl do domu, tak jsem ho sem vzala, ale opravdu už to nebyl ten jemný Mourínek a všude se tak dral, až mi to také nebylo příjemné a necítila jsem se dobře. Tak zase byl venku a spal vesměs ve skleníku. Pak náhle jako by si přečetl na internetu předpověď počasí, že se začne ochlazovat, tak jednou navečer prostě vešel do domu a nechtěl už ven. Proto jsem mu rychle vyklidila pokojík na terasu, který zcela vrchovatě krabicemi s knihami a jinými věcmi zaneřádil počátkem května t.r. zloději nemovitostí, když si mysleli, že se jim podaří mne vystěhovat a nemovitost draze prodají a budou opět o mnoho milionů bohatší. Nešlo to samozřejmě vyklidit ho hned zcela, pouze jsem vše udělala tak, aby tam mohl být. Zloději rovněž rozbili skleněnou výplň ve dveřích, takže jsem místo skla přinesla shora karton, který jsem do otvoru uvázala provazy. Nakonec jsem to shledala možná lepším, než když bylo ve dveřích sklo, které bránilo průchodu tepla a tenkrát jsem se obávala, aby tam Kočulinka s koťaty měla dost tepla - neboť to je další důsledek všech pohrom, že už druhou zimu nejde topení a dole jim přihřívám takovým malým zařízením a teplo prostě stoupá nahoru. Tak tam nyní tedy spokojeně bydlí Mourínek. Pouze každý den občas nacházím jeho krvavé stopy, že ačkoliv neščetněkrát jsem vše vysávala, zametala a vytírala, stále patrně někde se objeví malé střípky od rozbitého skla.
Mocný Mourínek se však stále dobýval, takže postupně takto:
