Počátek jara 2021 - radost nám dělají zpívající ptáčci, navracející se veverky a barevné květy na zahradě a kdo zůstal z koček

 

Břečťan nás příjemně zarůstá:¨

Velký maminčin astronomický dalekohled jsem postavila za okno velkého ateliéru ve druhém poschodí, kde se tak zvenčí ve skle odráží jeho čočka, podobně jako se zaleskla v oku doktora Johna Watsona, když uviděl Franklanda u jeho dalekohledu, stále něco sledujícího a podávajícího soudní žaloby, takže v soudních procesech již prohrál jmění, které by mělo připadnout jeho dceři Lauře Lyonsové v Psu baskervillském A.C.Doyla. V asociaci na to jsem maminčin dalekohled právě tak umístila:

V domě je nyní už jen Kočulinka se svým synáčkem Lilínkem - zde dole na sochařském stojanu, na nižší příčce:

¨¨

Kočulinka se občas také jde proběhnout ven, ale co nejdřív se vrací a to i přes překážky venku hlídajícího Mourínka, před nímž kdyžtak vyšplhá na strom:

A zde onen Mourínek, nejspíš bratříček Františky, který u nás byl v r. 2018 venku na zahradě jako mladý kocourek, velmi radostný, jemný, optimistický. Pak přišel osudný den 8.8.2018, kdy jsem bohužel zase byla příliš vstřícná a chtěla jsem být slušná k postaršímu sousedovi v úctě k jeho kmetskému věku a když zavelel, tak jsem se sebrala a jela pro něj ještě před snídaní nejen mou, ale i zvířecí, aby mne pak velkou část dne vláčel po obchodech. Když jsem se vrátila, už jsem Mourínka nenašla. Patrně se nemohl dočkat jídla a šel ho hledat jinam a už se prostě nevrátil Až dva roky nato v létě 2020 se tu znovu objevil s velkou rolničkou na krku a překvapeně se na mne díval, že mne zase našel a druhý den už přišel bez rolnicky a od té doby tady bydlí. Je to však někdo zcela jiný, než ten mladičký optimistický jemný kocourek, je zformovaný vším zlým, co za ty dva roky prožil. Vrátil se jako mohutný kocour, který všude prosazuje svou a nenechá se odbýt. Snažila jsem se ho ubytovat v pokojíku na terasu, kde však zlínští zločinci rozbili dveře, takže jimi procházel, ať jsem je sebevíc zadělávala a ostatní se ho pak uvnitř domu báli. Takže nakonec musel zůstat venku a spát ve skleníku:

Před těmi lety jako mladičký se přátelil se sousedovic Chillínkem odnaproti - velmi hodným kocourkem, byli nerozlučná dvojka. Když se pak ztratil, Chillínek nad tím velmi truchlil. Nyní se Mourínek vrátil, ale jako někdo jiný a když zde na návštěvě nachytá Chillínka, tak ho vyhání, stejně jako každého jiného. Chillínek se přesto nechce nechat odbýt a stále sem léta chodí na návštěvu, i když musí být ostražitý - takto raději hlídkuje hned u plotu:

A trochu ptačího zpěvu: