Pohřbili jsme delší dobu nemocného Lionelka, Kočulinčina synáčka, tam se to dalo čekat. Ale horší je to nečekané. Snášela bych to opravdu velmi špatně, nebýt tatínkových hlášek na něž si vždy vzpomenu. Tatínek byl člověk který mne měl na světě nejradši a zejména ke konci života měl oblíbenou hlášku, která je parafrází na známé: "Vidět Neapol a zemřít". Tatínek říkal: "Být u mne rok kocourem a zemřít." Takže když těmto se to splnilo, tak snad na základě tatínkovy hlášky si své dobré v životě užili. Doufám a věřím v to.
Poslední Františkánek - co zbyl z původních šesti členů rodiny jako jediný, velmi jemný již velký a mohutný černý kocourek Eríšek, jehož vysoký hlásek vystihoval jeho osobu, ale v těle velkého černého kocourka působil zvláštně, hledal útočiště u mne, když zůstal poslední, spal u mne v posteli, tak se i probudil v pondělí 22.3.2021 a už neměl stání, aby šel ven. Z toho jsem byla vždycky velmi nervózní, ale nedal si říct, prostě běžel ke dveřím a za nimi svým vysokým hláskem pískal, dokud jsem jej nepustila. Spěchal totiž vždy na záchod, stále nechtěl chodit na jejich záchůdky doma, ale chtěl ven. Ještě jsem mu honem dala k snídani jeho oblíbené Felix s želé a vypustila jsem jej a od té doby jsem ho už neviděla.
Eríšek se narodil 6.6.2019 Františce - v nešťastné rodině Františkánků, z níž tady tedy už nikdo není. Vyděšená Františka za silné bouřky porodila v bývalé bratrově ložnici mezi množstvím odložených věcí a až pozdě jsem tam našla první poroděné černé koťatko, už mrtvé. To dostalo jako první svůj hrobeček.
Ostatní čtyři Éčka s maminkou Františkou žila spokojeně do nájezdu zlínských zlodějů nemovitostí 4.5.2020, kteří nám úmyslně obrátili dům vzhůru nohama, když už se jim nepodařilo nás vystěhovat, jak původně měli v úmyslu. Prostory, kde dříve si spokojeně hrály, byly zaplněné hromadami hrabic až ke stropu, neprodyšně, neprostupovalo žádné denní světlo. Dále zlínští rozbili dveře ke kočičímu pokojíku, čímž násilně způsobili rychle splynutí Františkánků se třemi členy rodiny Kočulinky, což jsem chtěla dělat postupně, opatrně. Od té doby patrně již nepoznávaly svůj domov a začaly jej možná hledat jinde, což je stálo život.
Jako první se holčička Filomenka Eliška v necelém roce stáří otrávila na sousední zahradě, poté tu najednou nebyl černý Eržínek, pak se po uzdravení nemocné nožičky nevrátil krásný Emánek Stříbrný, pak rychle sešla Františka a když byla na kost vyhublá, vyšla večer ven a už jsem ji nenašla. A nyní tedy tu náhle nečekaně není ani Eríšek, poslední Františkánek.
Z celé šestičlenné rodiny má hroby jen první černé koťatko a Filomenka Eliška. Ostatní - Eržínek, Emánek Stříbrný, Františka a Eríšek je nemají.
Co se týká pachatelků - zlínských zlodějů nemovitostí - pod názvem Pandora Kaše s.r.o., dle jejich hlavní osoby Pandory Kaše - se o nich dočtete v mé literatuře, v řadě povídek, jedna z nich byla letos odevzdána do soutěže o Cenu Havrana v AIEP (Zloději nové éry), což rok předtím byla má povídka otištěna ve výboru nejlepších povídek a dále v nakladatelství je studovaný rukopis ZLODĚJI DUŠÍ.
Žádné komentáře:
Okomentovat